[ Zpět na přehled ]

Šumava

22.-24.7.2016

Díky mé hodné ženě mám volný víkend bez dětí! Rozhazuju sítě, kdo kam jede na tramp a když se ozve Nácíček, že bude na bukru v Anníně na Šumavě, je rozhodnuto. Po chvilce přemýšlení balím do USárny s tím, že člověk musí dělat osvětu.

 

Motoráček mě v pátek brzy odpoledne vyhazuje v liduprázdné stanici s poněkud démonickým názvem Lipka (zdrávím Carmena). Po chvilce rozhodování volím delší trasu a lpoudám se lesní silničkou k prameni Volyňky, pak k Vlčímu kameni a dál po červené na Šindlov. Kolem Starých hutí pak stoupu na kopec Přilba a houstnoucí tmou dorážím na liuky u zaniklé osady Zlatá Studna. Je tu sice přístřešek, ale nocleh si hledám v jednom z místních smrků - lezu pod větve a znaven ulehám na vrstvu suchého jehličí.

 

Budím se ještě před východem slunce. Na trávě kolem je spousta rosy a nad ní proužky mlhy. Romantika jako prase.

Ještě před východem slunce mám sbaleno a pochoduju na Popelnou. Je tu liduprázdno a tak si klidně dělám u malého potůčku ohníček na kafe a je mi jedno, že je to na červený turistický značce v národním parku - taková snídaně v nějaké zóně vždycky líp chutná.

Údolí Losenice je parádní. Za Buzošnou už ale bohužel mašíruju po silnici a před polednem jsem v Kašperských horách, kde nakupuju ve večerce a rychle pokračuju směr Tuškov až k muzeu opevnění u Annína.

Kolem muzea je organizovaný chaos - chodí sem návštěvníci, takže se jenom rychle vítám se všemi co znám i neznám a přidávám se k delegaci do vsi, kde je pouť a v jejím rámci i prezentace muzea. A tahle pouť je dost bizarní záležitost obsahující i průvod Sudetoněmců a vyvrcholení v pdobě tanečního vystoupení Annínských žen.

Škoda, že nemůžu chlastat, bylo by to příjemnější, ale zase na druhou stranu vidím dva trempy s USárnama - nečekal jsem to.

Večer sedím s osádkou bunkru a několika dalšími procházejícími kamarády u ohně, jíme maso a kecáme. Jenom Nácíček musel bohužel z rodinných důvodů odjet. Počet viděných USáren se zvyšuje o další dvě.

 

V noci leje jako z konve.

Dopoledme se loučím a táhnu přes Bohdašice a Humpolec na Sedlo. Mraky se courají po vrcholcích stromů, takže není nic vidět. Škoda. Kolem Albrechtic a Záluží pak sestupuju do Sušice. Míjím ještě pomník razítka, jenomže po bližším ohledání zjišťuju, že to není razítko ale kalich.

Kdo někdy šel do Sušice na vlak, pamatuje si do smrti tu nekonečnou cestu městem, protože koleje jsou tři kilometry od centra. Přitom je ještě dobrý vědět, kdy jede vlak aby se nestalo - jako mně, že se dorazí na nádraží deset minut po odjezdu vlaku a další jede až za dvě hodiny. Ale je tu hospoda a v ní točí kofolu a mraky už se pomalu rozpouští.

K mému velkému překvapení doráží postupně i další čtyři jedinci s USárnama. No a když konečně lokálka směřuje ke Strakonicím, tak v Žichovicích přistupuje dalších několik part a v životě bych nevěřil, že pojedu s hromadou USáren a telat i v jiném vlaku, než v čugále na Brdy.

Zalamuju palce. Ono to půjde...


Kameňák © 1999 - 2018 .