KAMEŇÁKŮV CANCÁK

[ Zpět na přehled ]

Chlapi sobě V/2016

19.-20.8.2016

Ještě v pátek v poledne naprosto netuším, kam to vlastně pojedeme. Měl jsem chuť na nějaký Lužický, ale návrat byl určený na neděli dopoledne a předpověď na neděli věštila padající trakaře, tak volím minimalistickou brdskou variantu lochovickou lokálkou do Všeradic, pak nějak přes hřeben a v sobotu návrat z Dobříše lokálkou druhou.

 

Do Třebaně dorážíme o vlak dřív, protože na Smíchově jsme brzy a je lepší sedět u limonády a pozorovat vlaky u Berounky než v začmouděný Praze byť třeba u Hájka v cukrárně u nádraží. Po příjezdu motoráku se usazujueme v prostředním vagóně, kde jedině jdou u místa průvodčího stáhnout okýnka a čekáme na odjezd. Z elefantu náhle vystupuje Tony s Pavlís a Horácem a od Plzně se objevuje Hafran, takže se s radostí přidáváme k úmyslu jít zatábořit na Hobart camp. Akorát zjišťuju, že mám z nějakého neznámého důvodu jízdenku jenom do Skuhrova, takže do Všeradic pokračuju na černo.

Po cestě ze zastávky k lesu beru Jirku ještě na záda, i když jsem měl v úmyslu ho nechat tenhle víkend šlapat. Jenomže to by nám všichni utekli a je o dost lepší, když nám nestíhají než když na nás musí čekat. Na Hobart dorážíme stejně až za šera - holt podzim se blíží...

 

Spíme bez plachty na terase nad potokem, takž registruju pár drobných přeháněk. Jirka večer zvadnul po večeři ještě než se začalo hrát a v noci furt sjížděl někam dolů a vrtěl se, takže jsem ráno nějakej hotovej. Kolem, osmé se všichni scházíme u ohně a kecáme do jedenácti, kdy se loučíma a pochodujem si po svém na hřeben, odtamtud kopeme šišky po asfaltce na Stožec a pak dolů - ke Knížecím studánkám, kde si v turistickém přístřešku dáváme oběd. Je teplo, kolem se rojí hejna barevných cyklistů a tak odobčujeme po lesní pěšince na Rezavou kudlu, kde v klidu děláme čaj, roztahujeme plachtu a po krátkém pozorování bílých mráčků na obloze oba usínáme. A spí se dobře. Jestli něco mám na té výchově dětí opravdu v oblibě, tak to je právě ta možnost spát bez výčitek svědomí po obědě.

Budí mě až příchod dvou lidí, z nichž se klube jakýsi člověk s domovenkou Zlaté Bleskovky, co vzal svojí šedovlasou maminku na tramp. Chvíli s nimi kecám u jejich ohně, pak budím Jirku, balíme a přes Neskenon mažeme na večerní motorák do Dobříše...

 

V noci bubnuje vítr a déšť na okna bytu a přistihuju se, že jsem rád doma.


Kameňák © 1999 - 2018 .