[ Zpět na přehled ]

Mrzáci na Brdech

2.-4.9.2016

Původně jsem chtěl vyrazit na nějaký pískovce, nebo třeba do Orlických hor. Pak mi ale Šlápi napsal, že bude s holkama na Hromofce a bylo rozhodnuto. Ne že by se mi chtělo zase na Brdy, ale vysvětlovat Jirkovi, proč jedeme jinam, když na Brdech jsou holky, jsem opravdu nechtěl.

 

Už se stalo skoro tradicí, jed do Třebaně o vlak dřív a půlhodinku si sednout na zahrádku tamní nádražky, dát si červenou točenou limonádu, koukat na vlaky a dělat při pití bléé, protože to jako není pivo. No a když přijedem motorák, tak si sedáme do prostředního vagónu, kde je sedátko pro průvodčího, jde tam stáhnout okýnko a řídit vlak. Samozřejmě jenom jako.

Ve Vižině vysedáme sami a protože skoro zapadá slunce, mastíme nahoru.

Na kempu je pusto, tak dělám oheň, večeři, stavím přístřech a sotva padne tma, jdem si lehnout. Ze spaní registruju příchod ostatních někdy před půlnocí.

 

Ráno nevstáváme kupodivu jako první. Je sice ještě šero, ale je tu Rudánek a to je ranní pták.

Jirka objevuje, že tu jsou holky a taky teta Péťa, takže mě vlastně ani nepotřebuje. Tak sedím u ohně a z nudy pomáhám uklidit kemp, zbourat dřevník, přeskládat klacky a vůbec všechno, co je potřeba na fleku po letní sezóně udělat. Všichni co tu jsme, máme nějaký babíčko, takže to zase taková dřina není.

Odpoledne přichází z volejbalu část Pand v podobě Chrta s dcerou a Tondy a tak kromě dětí, rozšiřují i řady invalidů, neb Chrt je po operaci plotýnek, stejně jako Kuba, Šlápi má propíchlou nohu a o mě škoda povídat.

Tma přichází už skoro podzimně brzo, ale teplo je jako v létě a nad ozářenými vrcholky smrků poblikávají hvězdy. Tonda hraje bravurně na kytaru, děti se honí kolem ohně - prostě pohoda...

 

Nedělní ráno je pořád až nepříjemně teplo. Budí mě křik dětí ve chvíli, kdy mě ve snu staví policajti a chtějí mi dát pokutu. Jsem za to zbuzení rád.

Dopoledne ještě poleháváme kolem ohně. Pak fotím společnou dětskou fotku a kolem jednácté se loučíme. Směřujeme do Dobříše skoro stejnou cestou jako před čtrnácti dny - se spací zastávkou na Kudle. A u obory nás dostihuje slejvák - no to by bylo, abychom alespoň jednou nezmokli...


Kameňák © 1999 - 2018 .