KAMEŇÁKŮV CANCÁK

[ Zpět na přehled ]

Lužičky

8.-9.9.2016

Jelikož jsme byli pozváni na svatbu, co se konala v pátek v Chřibské - byl by hřích nejet si s Jiříkem o den dřív válet si šunky někam do přilehlých koutů Lužických hor. Zvlášť když nám bal sehnán na čtvrtek odvoz a naše přítomnost doma označena za víceméně nežádoucí.

 

Ve čtvrtek odpoledne se necháváme vyložit na Křížovém buku a ejhle - z kolemjedoucího cyklisty se klube Rychlonoha, co jede do Jedlový na povko. Tak chvilku kecáme, pak beru na záda batoh a šlapem kolem bunkrů po lesní asfaltce na vyhlédnutý flek ve skalách nedaleko Studence. Ano - správně píšu batoh, neb jedu bez stylového zavazadla. Hmmm...

Skalní převos trošku hledáme, ale nakonec se daří a flek je navíc čistě uklizený a opatřený sezením. Jenom ten potok je výzazně hlouběji, než jsem si pamatoval.

Je teplo a tak sedíme dlouho jen tak bez ohně, pak jdeme pozorovat západ slunce na nedaleký ostroh a oheň zapaluju, až když nad vrcholem Studence visí měsíc a obloha tmavne. Během večeře začínají troubit jeleni - nebo spíš kamzíci, a je to docela zajímavý zážitek. Usínáme v suchím kapradí s prvními hvězdami.

V noci asi přecházela nějaký fronta nebo co, protože asi hodinu foukal protivně silný vítr, kvůli kterému musím stavět provizorní zástěnu.

 

V pátek vstáváme už za svítání zase do slunečného dne. Nechce se mi slézat pro vodu, tak navrhuju, že nebudem dělat čaj, ale Jiřík mi jasně říká, že mám jít k potoku, že se na mě bude dívat. Tak teda beru flašku a potácím ve srázem, přičemž proklínám nápad jed v sandálech. Ale kafe bylo dobrý, jenom ten oheň mi nějak nechtěl chytit.

Pak jdeme džunglí plnou kapradí na cestu a potom "kreš" lesem spadajícím k loukám u Chřibské. Jirka si hraje na mašinku a pak skáče po balících sena. Tráva byla plná rosy, takže jsme mokří až po kolena...

 

No a zbytek víkendu se jenom cpeme, válíme a já hlavně vychutnávám fakt, že svatba protentokrát není moje :-)


Kameňák © 1999 - 2018 .