[ Zpět na přehled ]

Oslavka s Prknářovic

25.-27.11.2016

Když s Prknářkou na památečním vandru do VVP Libavá zakládáme příležitostnou rumovou osadu, slibujem si, že už nikdy nepojedem vandrovat na Moravu - s vyjímkou případného následného výročního ohně. A ten slavný okamžik nastal přesně po dvo letech...

Občasná osada má tu výhodu, že jejím členem může být občas každý - v tomto případě přbíráme ještě Dušana, kterýžto s Prknářkou žije a je zvolen osadním řidičem.

 

Páteční cesta ubíhá rychle - vzhledem k dálnici D1 až překvapivě. Po krátkém bloudění tmou parkujeme expediční Ladu v obci Březník a houstnoucím mrholením a za zvuků bubnů místní metalové kapely znějících z kravína, šlapeme k jihu, kde matná zář zřejmě ukazuje polohu elektrárny Dukovany. Po chvíli už slézáme kluzkým svahem do míst, kde tušíme zříceninu Lacembok. Tam hodláme nocovat. A protože prší stále, všude kolem jsou jenom listnáče a je něco kolem půlnoci, jdeme spát bez ohně pod plachtu, kterou natahuju na klacky opřené o zbytek hradní zdi...

 

Ráno už neprší ale je mlha a mokro.

Oheň rozděláváme až po delším usilí, vaříme snídani a pak balíme a jdeme na průzkum - k jihu, po levém břehu. V řece plave pěna a nedá se přebrodit, tak chvíli jdeme cestou necestou a pak se spoléháme na turistickou značku, co vede kamsi k Brnu. Ani pod Vlčím kopcem se přebrodit nedá, zato začínají chaty. Chaty opatřené satelity, zaparkovanými auty a ozdobenými keři. A taky s chataři, co nám - kdovíproč mají potřebu říkat ahoj.

Ve Skřipině přecházíme most a vracíme se po pravém břehu proti proudu. Není to tu špatný - jdeme po okraji lesa, vpravo údolí a vlevo pole a tak nějak mi to tu připomíná Kocábu nebo Kačák. Až na to že tam člověk nekouká na chladící věže jaderné elektrárny....

Kolem čtvrté míjíme jakýsi zámeček přestavěný na rekreační středisko a pak slézáme do údolí, kde narážíme na docela pěkné tábořiště u potoka, mezi skalami a s vlastním vodopádem. Sice přímo na značce, ale zato je tu spousta dřeva, co zbyla po nějakém potlachu, takže tu kotvíme a děláme až nehezky obrovský oheň. Postupně u něj usínáme v poloze "na Adobe" a jenom další mrholení mě nutí vstát a potavit si přístřech...

 

Dvanáct hodin spánku se hodí :-)

Po snídani pokračujeme už radši rovnou bpo značce a potkáváme i pár lidí u kterých si nejsme jistí, jestli to jsou rybáři nebo ukrajinci v teplácích, co nám ale říkají zase aho, takže soudíme na místní odrůdu trampůj. Cesta ale naštěstí docela utíká, jsou tu i nevýrazné vyhlídky a za chvíli klesáme zase k řece.

Nacházíme hezký most ale bohužel přez špatný potok, takže musíme dál po břehu a musím uznat že barva pěny na hladině se od včerejška ani moc nezměnila.

Kousek na bizardním rekreačním lágrem policie přecházíme po lávce a pak stoupeme do docela příjemného lesíku brdského typu, který je bohužel obklopen divným polem, které musíme překonat cestou k autu.

A po dálnici to klouže a sněží...

 

Shodujem se, že až nás příště popadne chuť po nějakém tom údolním trampingu, pojedem na Rokytku do Vysočan. Je míň pěny a víc ledňáčků...


Kameňák © 1999 - 2018 .