[ Zpět na přehled ]

Předvánoční vandr

16.-18.12.2016

Už pěkných pár let se snažím jezdit před vánocemi na Brdy se Smečkou. Nějak to ale v poslední době upadalo a letos nebyl nikdo, kdo by tam se mnou vyrazil. Vzal jsem tak za vděk Višňákovu pozvání na Roverky a usmyslel si vyrazit na sever.

Shodou okolností vidím v týdnu v televizi mluvit Žraloka a tak mu hned píšu, že je lepší než Cílek. A on na to že děkuje a jestli prý nepojedu na ty Roverky s ním a nějakými šedými hlavami z Paběrek, že prý se chtějí s Višňákem a spol sejít taky. Tak proč ne - dlouho jsem nejel do těch končin busem, takže neváhám a v pátek dorážím na autobusák do Holešovic, kam za chvíli doráží Žralok, následován paběrkami Fredym a Jeffou.

Autobusák sice prská, že mu ušpiníme cestující, ale jinak cesta probíhá v pohodě a po přestupu v Dubé vysedáme krátce před pátou v Dřevčicích. Hospoda už je skoro měsíc definitivně zavřená, ale stíháme ještě před zavíračkou koupit vodu v nedalekém koloniálu. Houstnoucí tmou pak pochodujem po silnici ke křížku a pak po poli, kolem orajícího traktoru - který v té tmě vypadá jako zjevení, a hurá do skal.

Brloh nalézáme po krátkém bloudění a musím uznat, že to je opravdu luxusní kemp - skoro až takového Českosaského typu. Dřeva je kolem dost, takže za chvíli už sedíme u plápolajícího ohně a kecáme. Žralok tvrdí, že nám nad hlavami prolétl bolid (a v pondělí zjišťujeme z internetů že má pravdu), měsíc svítí, dřevo praská a staří pánové brnkají na kytaru.

Do studeného spacáku zalézám brzy s tím, že budu poslouchat, ale spolkla mě hned tma...

 

K ránu se zatáhlo, takže slibovaných mínus mnoho se nekonalo - sotva pár pod nulou bylo, když vylézám k zapálenému ohni a v čutoře bylo jen minimum ledu. Mžourám do tmy a kroutím hlavou, že už je půl deváté. Pak pomalu snídáme, balíme a kecáme tak dlouho, že musíme posíchat. Se zbytkem čedých hlav máme sraz na Čapu ve dvanáct. Takže rychle USárny na záda a už metelíme po nové Husí cestě k jihu a kolem nás je jenom mlha a jinovatka.

Na Čapu je liduprázdno, jenom u rozcestí v lese je obrovské vypálené doutnající ohniště přímo v hrabance. Likvidujeme ho a nadáváme na blbce, co neslezou ani těch pár metrů dolů po převis. Postupně oheň hasíme, shazujeme dolů dřevo a nakonec i zahlazujem celé to spáleniště.

Ale ostatní nikde...

V jednu už začíná být kosa nesnesitelná, takž vyrážíme dolů a potkáváme je až kousek od rozcestí. Zalamujeme palce a s celou tou desetihlavou hordou se loudáme Čapským dolem zpět a pak odbočkou na Kostelec. Osudnou se ale stala zastávka na Sovím, kde to nevydržím a s pár jedinci se odtrhávám a přesouváme se na Dannyho kemp, kde nás má čekat Višňák a kde bude snad oheň.

Zastihujeme tam ale jenom Komára s celou rodinou rozšířenou o jedno další (půjčené) dítě - ale oheň tu je a Višňák a spol tu mají naházené věci. Tak usedáme, vaříme čaj a kecáme. Zbytky naší skupiny doráží za setmění a Žralok je vyhání hned zase dál, protože chce nocovat někde u Vlhoště. Asi hodinu po nich doráží ze tmy Višňák s Ještěrkou a dalšími čtyřmi indiány, pro něž je tohle tradiční předvánoční akce. A to je konec všech zmatených přesunů. Odteď už jenom plápolal velký oheň, kolovalo cukroví, rum, sýry, svařák, zase cukroví, punč a flambovaly se banány.

Litoval jsem, že tu se mnou není alespoň Jirka - líbilo by se mu to...

Jdu spát krátce poté, co Višňák vytáhnul banjo - ale nebylo to kvůli tomu. Prostě jenom nejsem ve svý kůži.

 

V noci mi bylo trošku chladno a ráno mě vytáhl ze spacáku močový měchýř, takže jsem u ohně první. Mám rýmičku - zavrhuju původní myšlenku jít na vlak do Blíževedel a somruju se k Višňákům do auta. Napřed ale snídaně, nějaké to dělání dřeva, balení a rozloučení s vlakovou skupinou, která vyráží před polednem.

Se zbytkem jdeme napříč skalami k západu - napřed ulovit nějaké to jmelí a pak na nějaké kempy. Pak se odělují Komáři a my tři krátce poté lezeme v Obroku do auta. Za chvíli už lezu doma do horký vany a je mi fajn...


Kameňák © 1999 - 2018 .