[ Zpět na přehled ]

Ledovky

24.-26.3.2017

Nějak se mi začal plnit kalendář a tak s vidinou jednoho z mála volných víkendů před sebou, sonduju kdo kde bude. A sonduju opatrně, protože díky počasí chci vzít Jiřího prvního, Knížete Brdského. Nakonec mi Alžbětina Pknářová, zvaná Haha Bimbi a pravá ruka Podkovy, dává tip, že On The Roads budou na Ledovkách, takže opatrně zjišťuju, zda se můžu přidat a přitom řeším myšlenku, jestli nevzít i Petříka s Klárkou. Předpověď počasí ale věští noční mrazy, takže tuhle variantu zavrhuju a balím se jenom sám s Jirkou. A balím se nestylově, protože je přeci jenom březen.

 

V pátek končíme na příjemném převisu nedaleko Videa. Nemá jméno, ale je tu sezení a jednoduchá kempovka a ležení plné suchého listí. Než natahám dřevo ze skal nahoře, rozdělám oheň, uvařím čaj a večeři, tak je skoro tma. Jiřík prohlašuje že chce spinkat. Jsem utahanej jako pes, tak to vítám a skutečně jdeme spát v sedm večer.

V noci mě budí čelovky a ve vedlejším převisu někdo táboří, ale jsou potichu, tak si nepřekážíme.

 

Ráno je velká zima. A taky bohužel svítá před šestou, takže oheň dělám skutečně brzo.

Snídáme čaj a sušenky a pak se jdeme projít okolo a ke studánce. Pak chvíli kecáme s dvojicí, co leze vedle ze spacáků a závidím jim plán dojít až na Ralsko. To my se přesouváme jenom na nedalekou Kliku, kam dorážíme kolem desáté.

Obnovuju rozházené ohniště a vyndavám z něj očouzené syrové modřínové špalky. Kdy už konečně outdooráci pochopí, že v zimě ne všechno bez listí nebo jehličí je souška. Pak dělám pomocí speciální metody Indyho obří hořící hromady spoustu žhavého popela, sedím na lavičce před boudou, Jiřík si hraje s nádobím a "vaří" šišky a mezi tím okrajuju plátky slaniny, opékám je a střídavě je požíráme nebo popíjíme čaj.

V jednu ho s řevem uzemňuju do boudičky na odpolední spinkání a pak zase jenom sedím na lavičce, koukám do jarního lesa, poslouchám tlučení datlů a občas se zvednu a přihodím polínko do ohně. Je to nádherný relax. Po vzbuzení beru vak a vyrážíme pro vodu. cestou narážíme kluky z OTR a jsem rád, že nepotkali hospodu a přišli brzy.

No a pak se pomalu stmívá, oheň pořád hoří a kytara hraje...

Jirka usnul brzo a já šel spát před jedenáctou. Klika povrzávala v mírném vánku, co vál venku a spalo se dobře. Jako na lodi...

 

Ráno zase svítí slunce.

Rozfoukávám žhavé uhlíky v ohništi a vařím vodu na čaj a kafe. Z boudy a přístřešků okolo se trousí spáči a jak tak kecáme o všem možném, došla řeč na místní pamětihodnosti, přičemž zjišťuju, že neznají zdejší sbírku hákenkrajclíčků, co je do okolních skal vyryli tábořící Hitlerjugend v roce 1938. A tak je plán cesty jasnej - napřed na osmatřicítku a pak roklemi na Jahoďák.

Odtamtud horem - krásným bukovým lesem na Dělovou cestu a po ní do Splavů. Jirka se vleče, ale čekají na nás, takže nakonec k autu dochází po sých.

A byl to nádhernej začátek vandrovací sezóny!


Kameňák © 1999 - 2018 .