[ Zpět na přehled ]

Skalský potok a sever Korkasu

21.-22.4.2017

Vyčerpán z velikonočního prodlouženého víkendu, kdy jsem dobrovolně zůstal doma sám s Petříkem za účelem odstavení od prsa, zvolil jsem odpočinek formou vandru s CK Sejček. Fakt, že bylo týden po Bloudění sliboval mírnou trasu za účelem rekonvalescence, vhodnou pro mojí schátralou tělesnou schránku.

 

Sraz byl v pátek na šikmé ploše Hlavního nádraží a jede jenom Sejček s Peťou a já ve funkci křena. Sejček kupuje lístek do Katusic a po kodrcání osobákem a delší pauze v Boleslavi tam krátce před soumrakem dorážíme. Vesnici uprostřed rovin procházíme a podél kolejí se noříme do rokle zvané Dolce.

Míjíme podzemní kobku vyschlé studánky a pod osadou Spikaly obydlujeme drobný skalní převis s výhledem na železnici mizící o kus dál do tunelu. Dlouho hledáme použitelné dřevo ale pak už hoří oheň a na údolí padá tma s deštěm.

 

Ráno nás budí projíždějící motoráky. Nnetušil jsem, že jich na téhle polozapomenuté a rozpadlé trati jezdí tolik. Snídáme, balíme a vyrážíme do mokré trávy ve směru na Skalsko. Obcházíme Hrádek a podél Skalského potoka pak pokračujem vlastně až do odpoledne. Belhám se jak to jde, ale zastávky u různých místních pamětihodností jsou naštěstí časté, takže to zvládám.

U Suchého mlýna odbočujeme k Nosálovu, kde úspěšně hledáme otevřeou hospodu a po doplnění vody mizíme do roklí pod Vrátenskou horu. Na vyhlédnutém kempu chvíli sedíme, pak tu necháváme věci a nalehko procházíme sousední rokle.

Nacházíme pár převisů a podzemní tábor, co tu prý zbyl po rusech ale nejzajímavější událostí je kačenka, kterou trefuje Péťa prakem přímo mezi křídla. Ona si totiž celou cestu s touhle zbraní, co byla ve výbavě na Bloudění, hraje a neúspěšně se snaží cokoliv trefit. Strom, skálu, Sejčka... Všechno marně. Co mě mohlo napadnout, že když zvolám "tref kačenku", že se trefí naprosto přesně? Chudinka kačenka jenom řekla "kvák" a zásah šiškou přežila bez úhony. Jenom my teď jdeme dál s pocitem mírně pošpiněné karmy.

Večer zase chrastí něco mezi deštěm a sněhem, ale u ohně je dobře a v hromadě listí vedle se spí líp než v peřinách.

 

Ráno doplňujeme místní obří hromadu dřeva a když jdu na záchod, objevuju v rokli studánku, co nikdo z nás nezná.

Vyrážíme na cestu provázeni typickým aprílovým počasím, od sněhu, přes déšť až po parné vedro.

Peřs Brusné a Ráj, nedaleko něhož hledáme jednu opuštěnou jeskyni dorážíme k odpoledni do Mšena, kde okupujeme místní cukrárnu. A potom už jenom cesta na nádraží a vlakem přes Mělník domů...


Kameňák © 1999 - 2018 .