KAMEŇÁKŮV CANCÁK

[ Zpět na přehled ]

Korkas a Lužky

12.-14.5.2017

Před víkendem rozhazuju sítě, kdo kde bude. Ozývá se Žralok, že bude se synem z pátku na sobotu někde na Kokořínsku a ve čtvrtek mi dává vědět i Sejček, že budou následující noc kousek od Milštejna. Takže upravuju plán na dva krátké vandry spojené přesunem, využitelným pro odpolední spaní Jiříka.

 

Se Žralokem a jeho sedmiletým synem mám spicha v Dejvicích, kde mám objednaný spacák, neb z toho staršího mi Jirka nějak vyrostl. Oklikami se pak pátečním provozem probíjíme kamsi k Housce. Půlka května znamená, že je světlo skoro do devíti, tak nemusíme pospíchat. Mraky nad námi sice tmavbou, ale je teplo a na kemp je to kousek.

Večer se nad námi přežene bouřka, ale to vnímám jen jako kulisu ze spacáku, zaparkovaného vedle druhého v hromadě suchého listí.

 

Na to, že mají termín ledoví muži, je v noci až letní teplo.

Po snídani Žralok táhne kládu a střídáme se u pily, aby se zdejší hromada dřeva trošku zvětšila. Kluci se melou kolem, chvíli pomáhají a chvíli se pletou. Kolem desáté máme takřka roverskopatrioticky uklizeno, sbaleno a můžeme vyrazit na okružní cestu za nedalekými zajímavostmi. Jde to pomalu, okružní cesta není nijak dlouhá a i přesto u auta obědváme až v jednu. Žraloky popovážíme kosek cesty a pak už směřujeme směr Lužické hory a osada Naděje.

Každý z vandrů s Jirkou je určitým posouváním hranic - tentokrát zkouším, zda zvládne nést vlastní zavazadlo. Díky připravené koblize neprotestuje a tak šlapem odpoledním horkem na Milštejn. Nad hlavou se nám zase stahují mračna a do hradu tak dobíháme během úvodního deště.

Bohužel v tunelu je zabydlena nějaká divná parta, tak se schováváme do vedlejšího převisu, který protéká, takže místo deště poskytuje komfort řídkých velkých kapek, padajících v nepravidelných intervalech na naše hlavy, ramena a odložené věci. Skáču tedy k místní studánce pro vodu do vaku a když po hodině déšť trošku polevuje vyrážíme ve směru tečky, kterou mi nakreslil Sejček do mapy.

Převis nacházíme na první pokus ale les kolem je pokrytý borůvčím a hlubokou travou, takže jsme mokří od deště shora a od "hloupé květeny" odspod. Troška dřeva tu ale je a za chvíli hoří oheň a na něm se hřeje voda na čaj.

Sejček s Péťou a Pavlíkem doráží ani ne za hodinku, dělají hromadu dřeva a pak večeříme a kecáme až do tmy.

 

Po večerním dešti se v noci vyjasnilo a byl jsem rád za ten Jirkův batoh, který jsem symbolicky vyplnil druhou karimatkou, co mi teď hřeje záda. Po rozednění bylo všechno kolem mokré a na všem se srážela rosa.

Krátký oheň nestačil usušit zdaleka všechno. A stejně nás čekala cesta promočeným borůvčím...

S kamarády se loučíme na Milštejně - oni směřují na Jedlovou a my dlouhým obloukem k přehradě na Naději a pak zpátky k autu. Je to příjemná cesta, vyplněná turisty, kteří obdivují pochodujícího Jiříka s USárnou a s nostagií vzpomínajících "že taky jezdili". Ke konci už sice Jirka plete nohama a vyžaduje žvýkací bombóny u každého rozcestníku, ale drží se a odpoledne jsme u auta...


Kameňák © 1999 - 2018 .