[ Zpět na přehled ]

Šotovandr

3.-4.7.2017

V každém klukovi je kus šotouše a v tatíncích taky, takže když mi Bobr napsal, že jede se synem na železniční vandr k Lužné, neváhal jsem ani chvilku. A nakonec to byl jeden z nejpovedenějších vandrů s Jiříkem.

 

Sraz máme u nádraží v Lužné - netypicky v pondělí, protože je začátek července a tudíž volno. Mám prvně na vandru almaru od Charlieho a jsem zvědavej, jak se osvědčí. Oba kluci mají na zádech malé USárničky, což vypadá nádherně!

Jdeme kousek po silnici a pak ke Kraclákům, odkud pokračujem cestou, necestou ke kempu, který já i Bobr známe, ale každý pod jiným jménem. Je to takový typicky brdský kempík, ve smrkovém lese u potoka - nebo spíš strouhy, která ale ouha, neteče. Nechám tedy Bobra s kluky rozdělávat oheň a táhnu podél bahnitého koryta až k soutoku, kde se dá alespoň trošku nabrat...

Večer je teplo, oheň plápolá a komáři ani moc nekoušou. Už je skoro tma, když se ozve bublání, tak beru čelovku a ejhle - potok náhle začal téct.

Záhada!

 

Ráno se po dlouhé době budím v jehlánku. Ono je to nepraktické, malé, teče do toho při dešti, ale prostě je to romantika.

Potok pořád teče. Děláme snídani, balíme. Pak vyrážíme ke starým uhelným šachtám, co jsou nedaleko. S trochou štěstí nám do těch polozasypaných jam nespadlo ani žádné dítě, takže můžeme pokračovat po tělese bývalé lesní úzkokolejky až na Merkovku a pak po turistické značce do Lužné.

Tamní mašinkové muzeum nezklamalo jako obvykle.

Jenom škoda, že kvůli výluce musíme jet zpátky do Lužné autobusem. Je to alespoň zpestřené tím, že na hlavní silnici je bouračka a tak se po té uzoučké asfaltce kolem Staré lesní správy tlačí dvě kolony aut. A taky je mi líto skupinky skautů, co vlezli do špatného busu a místo do Rakovníka jeli na opačnou stranu. Průvodčí je odmítl vysadit, i když v koloně deset minut stojíme vedle toho správného autobusu v protisměru. Holt předpis je předpis...


Kameňák © 1999 - 2018 .