KAMEŇÁKŮV CANCÁK

[ Zpět na přehled ]

Mrtvá trať

17.-18.6.2017

Měl jsem v úmyslu Klárce ukázat romantiku krušnohorských plání, protkaných zaniklou horskou železnicí.

Romantika dostala trhlinu už ve chvíli, kdy vyvstala nutnost jet s oběma syčáky. Cesta k Chomutovu byla dlouhá, naplněná dětským řevem a kluci usnuli až na okraji Krušných hor. A protože budit násilím spící dítě je sebevražda, parkujeme kousek za čárou a flákáme se kolem HIrtsteinu, dokud se neprobudí. Svítí slunce, je silný vítr ale zajímavá dohlednost...

Po probuzení se přesouváme do Hory svatého Šebestiána, bereme batohy a loudavým krokem jdeme loukami k Mrtvé trati. Mimino se částečně nese na koni a částečně potácí po zbytcích pražců. Na viaduktu je Klárka polomrtvá strachy, že se některý z kluků, nebo oba, vrhnou dolů, ale přežili to.

Táboříme nad severním pilířem. Kemp pořád stojí, je tu hodně dřeva, ale začínají se rojit malé bzučivé potvory.

S počínajícím soumrakem je to pořád horší a horší - už nepomáhá ani stát v přímém kouři. Dokonce pálíme zelené větvě, aby bylo dýmu víc, ale všechno marné.

Romantika bere za své definitivně.

Zalézáme do spacáků s hlavami obalenými do šátků - s jenom malou škvírkou na dýchání...

 

Ráno to běsnění malých sviní pokračuje - a protentokrát tím nemám na mysli oba kluky. Ti jsou naopak relativně v pohodě, n to, že jsou tečkovaní na obličeji od kousání muchniček, jako by měli neštovice. Tak to radši balíme.

Ještě jdeme na druhý viadukt a pak zpátky k autu...

 

Něco mi říká, že Klárku už do Krušných hor nedostanu...


Kameňák © 1999 - 2018 .