[ Zpět na přehled ]

Pátý turbovandr

18.-19.7.2017

Tenhle vandr, jak už to tak v dnešní době bývá, se upekl přes internet. Není moc lidí kteří by byli schopni a ochotni jezdit na tramp i ve všední dny. Proto se na takových akcích scházejí i lidé, běžně ne moc kompatibilní. Ale během večera a jedné noci není vlastně ani moc prostor na nějaké vzájemné neshody. Ve chvíli, kdy se proberou základní trampské debatní okruhy - to jest jakým způsobem udělat nejlépe maso a kde kdo kdy byl, případně kam do kdy pojede, na další otázky, jako třeba politiku a světonázor, nezbývá vůbec čas.

Jakožto cíl akce byl zvolen hřeben Trhoně což je zalesněné pásmo mezi vojenskými Brdy a Radčem jižně od Mýta, zhruba na půli cesty mezi Prahou a Plzní. Trošku jsem to znal z doby kdy jsem žil v Rokycanech a jezdíval jsem na kole, ale na vandru jsem tu nikdy nebyl. Tak to napravím alespoň na jednu noc.

Sraz byl v Cheznovicích, nejdřív u hřiště, ale pak jsme se přesunuli na kraji obce kde jsme zabrali jediné volné místo. Po domluvě s autobusákem který to právě parkoval svůj autobus nám už nic nebránilo vyrazit do lesa. Po brdském zvyku sledujeme nevýrazný potůček, pak si dáme kousek po lesní asfaltce a nakonec volně lesem na Ostrý vrch. Dokonce potkáváme i borůvky - asi obě dvě co toto léto na Brdech vyrostly. Pak znovu dobýváme Ostrý vrch protože první skála, na kterou jsme vylezli a kterou jsme za Ostrý vrch považovali, byla prostě jenom skála. Pak překonáváme tankovku, což je v místním slangu název pro panelovou silnici, kterou dřív jezdili z nádraží v Holoubkově do Brdy tanky a vylézáme na Bílou skálu, kde je nevýrazný výhled na Strašice. Bílá skála je prostě jenom jedna z nevýrazných skalek kterých je v Brdech desítky možná stovky, okolní les je pro změnu takový nevýrazný Brdský les, kterého je v Brdech mnoho a mnoho hektarů - snad jenom tady je víc kapradí. Ale jinak je to tady takovým zvláštním způsobem hezký. A dokonce i jeden bunkr jsme našli.

Z Bílé skály se vracíme zpět k potůčku, poblíž kterého hledáme místo na táboření. Už to vypadá bídně, že bude muset zůstat volně v lese, když narážím na staré ohniště. Všude kolem je spousta suchého dřeva a příjemný smrkový les. Haleluja! Tady spočinou naše unavené kosti...

Na turbovandrech se většinou dělají velké ohně a hodně se fotí. Platilo to i protentokrát. Udělal se velký oheň a fotilo se snad ještě víc, než obvykle. Ale i bez focení by to byl velice příjemný teplý večer.

V noci bylo taky teplo. Až moc. A taky nevím, kdo vymyslel tu fámu, že v noci nelezou mravenci. Ti zdejší rozhodně v noci nespali a kousali mě po celém těle.

 

Ranní vstávání bylo jako když střelí do vrabců. Jako na povel jsme se všichni čtyři zvedli, jako na povel jsme začali balit a jako na povel jsme byli připraveni k odchodu ve chvíli, kdy teprve zazvonil první budík. Ještě mi to nedalo a uklidil jsem ohniště - samozřejmě jsem osadil čtyři větvičky, vždyť jsme na Brdech, a šlo se.

Teprve cestou nás zastihlo svítání a když docházíme do vesnice, už je docela světlo. Domorodci nás museli mít moc rádi, když jsme je vzbudili v takovou šílenou hodinu startováním čtyři samohybů najednou.


Kameňák © 1999 - 2018 .