[ Zpět na přehled ]

Rozhledna

28.-30.7.2017

Bjetka s Dušanem se podruhé vzali. Teda oni to nemají tak jako někteří z nás, co se berou vícekrát, takže oficiálně se teď vzali poprvé a předtím to bylo nanečisto - na hippie víkendu Mastných pačesů, co proběhl na Skalce skonkem loňského léta. A tak se pořádala merenda na Studeném vrchu, za účelem dojídání a dopíjení zbytků.

V pátek vyrážím sám. Původně jsem měl jet už v pátek s Jiříkem, ale nakonec vyhrála složitější varianta, že za mnou Klárka s oběma kluky dorazí až v sobotu odpoledne. V předstihu už jsem si našel “línej” autobus od lokálky z Dobříše, co mě vyhodí na Hradci, tak ho využiju i přesto, že sebou netáhnu dítě. Sice jsem měl problém najít místo, odkud vyjíždí, ale po krátkém chaosu už sedím uvnitř a vezu se nahoru a je to o dost pohodlnější, než šlapat tu dálku z Dobříše k lesu .

Na Hradci vystupujeme tři a já mažu hned do lesa, následován týpkem v zeleném, co ho neznám a vzhledem k teniskám a absenci batohu ho považuji víceméně za bezdomovce, co se vrací z hospody na nějakou svou chatrč, ale klube se z něj nakonec otec Bjetky, co si zapoměl na rozhledně klíče. To ale zjišťuji ž nahoře, kam chvíli po mě doráží a zalamuje palec.

Novomanželé a pár účastníků včerejší rodinné pitky posedávají kolem ohně a tváří se použitě. Když je vidím, dochází mi, že včerejší merenda musela být velká a v zásadě jsem rád, že už nesmím chlastat. Bohužel pro mě nesmím ani tolik žrát, takže závěj koláčů uvnitř rozhledny zmužile ignoruji.

Večer je zima. Sedíme kolem ohně v komorní sestavě a kecáme. Když se setmí, dokonce si zoufale půjčuji deku a pak s povděkem mizím spát dovnitř.

 

Ráno mě nikdo nebudí. Ani děti ani zima ani budík. Snad jenom močový měchýř mě vstávat. A ostatní to mají podobně, takže se z rozhledny jen tak potácíme, motáme kolem ohniště a nadáváme na turisty, co se začnou určitě rojit brzy, když je takové hezké počasí. Bude je nutno obsloužit, opéct jim klobásu a prodat nějakou tu cetku.

A přišli fakt brzo a bylo jich hodně, tak mizím na procházku po okolních zajímavostech. Napřed dolů na Krkavčí a proti potoku k Perunu a tak se vracím až k poledni . Vařím si oběd. zevluji na sluníčku, pozoruji turisty a čekám, až se mi ozve Klárka, že jedou, abych seběhnu, dolů k závoře, pro kluky a věci.

Celé se to nakonec zvrhlo v pobíhání po Brdech, protože cestou zjišťuji, že nemám mobil a tak ho hledám a jsem mrzutý, naštvaný, protivný a prskám kolem sebe. Pak běhá i Klárka a já si připadám jako blbec. Ale nakonec se ho daří objevit.

Odpoledne se pak protáhne do klidného večera. Popíjíme víno, děti spí v rozhledně a pozorujeme úkaz na obloze v podobě prolétávající ISS a právě se připojujícího Sojuzu. A samozřejmé taky drbeme nepřítomné kamarády - jak jinak.

Spíme v rozhledně, protože na místě, kde jsem měl v úmyslu vztýčit jehlánek postavili turisti kopulku.

 

Už ani přesně nevím co se dělo v neděli. Vím jen, že bylo vedro na padnutí, pak jsme si na ohni udělali oběd a na dvě etapy odnesli děti dolů a pak se jeli koupat do Dobříše.

A taky jsme dětem koupili nanuka, aby měly alespoň jeden pěkný zážitek za celý ten víkend...


Kameňák © 1999 - 2018 .