[ Zpět na přehled ]

Do Prčic

25.-26.8.2017

Na chatu mých rodičů poblíže Orlické přehrady mám z mládí vzpomínky, připomínající spíše pobyt v internačním nebo pracovním táboře pro nezletilé. Ono to ve skutečnosti nebylo tak špatné a určitě to mohlo být daleko horší, než každý víkend povinně jezdit na chatu a tam být po ruce vždy když bylo něco potřeba podržet, přinést a tak. Nikam jinam se jezdit nemohlo, jenom pořád na tu samou chatu. Jenom když byla zima tak byla výjimka - to se jezdilo na jinou chatu - do Krkonoš.

Z těchto důvodů mám z delšího pobytu na chatě poměrně dost osypky, takže po jedné noci balím Jirku, přibírám psisko a mizíme někam na noc, navýšit počet trampohodin. Ideálně na nějakou blízkou zříceninu, třeba na to co je na kopci nad Prčicemi.

Jmenuje se Zvěřinec a je to jeden z Máchových “hradů spatřených”. Ze samotného hradu se toho moc nedochovalo a označit ty pozůstatky jako zříceninu je dost nadnesené. Jádro bylo asi z větší části ze dřeva a rozlehlé předhradí asi nebylo vůbec dokončeno. Svědčí o tom nerovnoměrně vyhloubení příkop a velké hromady stavebního kamení na jeho ploše, Mezi kterými je schováno poměrně velké, typicky Brdské, vysoké ohniště. Výhled z vrcholové skály taky není nic moc ale jsou tu hromady suchého dřeva, protože se okolo kácelo.

Dělám poměrně velký oheň, po večeři tradičně mastíme karty o gumové medvídky a brzy, ještě před setměním, jdeme spát. Než stačíme rozbalit spacáky usíná pes a hlasitě chrápe. Vypadá to, že s tím hlídáním to tedy nebude bůhví jaké.

 

V noci bylo hrozné vedro ale komáři neotravovali asi už toho mají za celé léto dost. Na malém ohni vařím kafe a čaj, pak uklízíme tábořiště a vydáváme se loudavou chůzi zpátky. Pod hradem ještě chvíli zkoumám příkop a přemýšlím jestli to je obléhací postavení nebo naopak tábořiště nějakého většího vojska. Spíš to bude asi první varianta, ale kdo ví.

Zpátky na chatě jsme už dopoledne, takže je dost času vybalit, usušit a znovu zabalit protože odpoledne vyrážíme na Brdy.


Kameňák © 1999 - 2018 .