Kameňákovy stránky o wandrowání

Nejhorší smrt je z vyplašení...

Jsem strašně starej - vždyť jsem se narodil v minulým století. Jinak se o mojí generaci říka že jsem Husákovo dítě, ale nevím - myslím že jsem syn svého otce a Husák do toho moc co kecat neměl. Snad jenom to, že jeho podobizna na mě shlížela, když se ze mě pokušela učitelka něco vytlouct u tabule. Jinak nic zajímavého v mém životě se zatím nestalo. Překonal jsem školu, pak ještě jednu. Před patnácti lety mě odvedli na vojnu, ostříhali, naučili krást, lhát, dělat bufet a saharu ale za to mi obstarali spoustu použitelného vybavení na vandrování. Pak jsem se oženil a rozvedl, před pěti lety znova oženil s tou samou ženštinou a znova rozvedl. Žením se rád, když to vezmeš za ten správný konec, tak je to dobrej mejdan. Mezitím jsem se stačil sedmkrát přestěhovat, pořídit si psa, postupně několik koček a zase se jich zbavit.

Občas docházím do roboty, abych měl co do úst strčit a abych mrzkým penízem do pokladny Českých drah, autobusových podniků nebo aerolinek za odvoz přispět. Jsem kapitalista. Sice ne uhlobaron, ale i přes to mě to baví.

Když to ale jde, odcházím do lesů. Momentálně objevuju skály a převisy na Roverkách, Ledovkách a Kumerském pohoří. Jezdím zase na Brdy, kde se vyhýbám puristickým trampům, kteří by mě zbili za to že nesalutuju při vlajce a nosím mobil. Jezdím do lesů, k řekám, jezdím sám, s kamarády i třeba jenom se psem. Honí mě hajní, ochránci přírody, archeologové, vojáci, divá zvěř a pojišťovací agenti. Přesunuju se ale tiše a rychle - zatím mě nechytili...

Pokud je skutečně tramping stav duše, tak je ze mě tramp.

(Jo a málem bych zapoměl: před rokem jsem se zase oženil a teď mám "rodinné důvody" :-)